SOČ aneb jak to začalo - něco jako úvod

Ahoj, dlouho jsem se vám neozvala, ale konečně mě snad přechází ta obrovská krize a pokusím se tady aspoň jednou za čas zase nakouknout. Dnešní článek je prvním ze série, kterou bych vám chtěla postupně poodhalit ten hlavní a největší důvod, proč vlastně vznikl projekt Jógou proti bolesti. Proč se na něm během asi dvou nebo tří měsíců vyrojilo poměrně velké množství článků. A proč zase podobnou rychlostí utichl. I když na hlavní stránce najdete jedny z hlavních důvodů, které mě k tomuto vedly, ten zcela zásadní tam chybí. A tím je, že tento projekt byl praktickou částí v mé práci, se kterou jsem se zúčastnila loňského ročníku Středoškolské odborné činnosti (zkráceně SOČ). Při vytváření tohoto projektu, při přemýšlení, jak ho udělat ještě lepším a zajímavějším, při probdělých nocích strávených psaním ani při žádných jiných činnostech, které mě provázely od listopadu 2017 až do března 2018, kdy jsem odevzdala hotovou práci, a vlastně ani potom, až do června loňského roku, tedy ani více než 7 měsíců od prvotní myšlenky. NIKDY za tu dobu mě ani ve snu nenapadlo, že by tento projekt mohl sklidit až takový úspěch. SOČ mi tímto dost změnila život. Vyhrála jsem obor zdravotnictví jak v okrese Karviná, tak následně i v celém Moravskoslezském kraji. Porazila jsem složité badatelské výzkumy, prvotřídní laboratorní práce a mnoho dalších skvostných prací v podstatě jen tím, že jsem dělala to, co tolik miluji - psala, četla a cvičila. Konečným výsledkem pro mě je 11. místo v celostátním kole. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se kdy mohla opravdu dostat až na tuto úroveň. Že bych se jednou opravdu mohla utkat s těmi nejlepšími středoškoláky v republice. O to více si cením, že jsem této pomyslné mety dosáhla v asi nejtěžší a nejprestižnější středoškolské soutěži. A nečekalo to ani moc lidí v mém okolí. Fandili mi, podporovali mě, pomáhali mi, ale nemyslím si, že je mezi nimi někdo, koho nepřekvapilo, když jsem oznámila, že jsem vítězkou i krajského kola. S tímto mám spojenu taky jednu úžasnou vzpomínku. Moje kamarádka totiž nemeškala a po oznámení, že jsem postoupila až do celostátního kola, přinesla na lekci jógy nealkoholický šampus a všichni mi připíjeli a gratulovali a byl to prostě jeden z nejkrásnějších momentů v životě.
Věřím, že se mi tím podařilo taky alespoň částečně splnit svůj hlavní cíl, který jsem si před psaním SOČ vytyčila. Dostat jógu do podvědomí veřejnosti ne jako trend. Ani jako nudné cvičení pro ženy ve středním věku. Ale jako životní styl vhodný pro každého bez rozdílu věku, pohlaví, národnost, vyznání, orientace, proporcí a nevím, čeho všeho ještě.
V dalších článcích najdete zkopírovány části mé práce. Předem prosím, abyste ji jako celek nebo jednotlivé části kopírovali jedině s mým svolením a vždy s uvedením autora.

Zároveň bych vás tímto příspěvkem chtěla vyzvat, abyste mi do komentářů napsali cokoli, co máte na srdci. Je něco, co vás zajímá ohledně projektu? Máte otázku ohledně SOČ? Máte nápad na článek, který byste si tady rádi přečetli? Nebo jste jen měli hezký den? Podělte se se mnou!